Stojí na morovém sloupu klidně usychá
Doufá,že zas novou starý tesař vytesá
Kolem ní sezení snad se nikdo nekouká
v dálce po zaznění zvonu kočka zamňouká

Tělo bez duše, duše bez těla

V ohrožení života jsou lidé zvědaví
Na svůj život naši sochu čekat nebaví

Půjdeš do pryč hochu nůž se z ruky vysmeká
Jen zasraná socha ta se vůbec nehýbá
Vražda v parku Marku, to se přece nedělá
bejt si stejnej jako socha, ta je zatuhlá